Tak jsem slyšela, že nám nefungoval blog... A také jsem slyšela, že na jiné doméně se lépe pracuje. Takže prosím, Kaisu už tu nehledejte, zkuste spíše odkaz dole. Nebo pokud máte náladu, tak blog tak trochu o ničem ještě níže. Protože tady už to fungovat nejspíše nebude... Ne nejspíše, určitě nebude.

http://kaisa-fireflie.blogspot.cz/

http://lempi-lumi.blog.cz/

Černobílá - 3. kapitola

10. dubna 2013 v 14:44 | Kaisa |  Černobílá
"Nečekala jsem, že to půjde tak jednoduše… Ten kluk byl pěkně zblblý, ale Frey, zlato, neměla bys svou moc používat tak často, všichni víme, že umíš skvěle čarovat, ale nemusí se dozvědět všechno, že jo… Ale každopádně na stupni do deseti hodnotím jedenáctkou, ta šmudla z toho byla pěkně mimo," spustila Ariss spokojeně ve velikém kupé, kde se ještě před chvilinkou mačkalo asi deset dětí anglické národnosti, ale… Zaprvé to nejsou Rusové a za druhé jsou malí, takže nebyl problém je odsud vystrnadit a nastrkat všechna zavazadla tak, aby se na něj pohodlně dosáhlo, ale sloužili i jako opěrky na všemožné končetiny a místa k založení hromady drahého jídla.
"Něco se těm mudlům musí nechat, jídlo mají prvotřídní, ale jinak jsem očekával, že ty památky budou lepší, ne zaprášené suvenýry," mumlal spokojeně s plnou pusou již dospělý famfrpálový hráč, který ale tuto sezónu nehrál, důvod vědělo jen pár lidí a ten zbytek to nepotřeboval vědět, stačila jim přítomnost tohoto známého a krásného chlapce, jeden úsměv a měli v hlavě vymeteno, naprosto. Na důkaz toho, že mu primuska věří, se natáhla také po nějaké neidentifikovatelné hmotě a požitkářky začala plnit břicho, roztahaní byli tedy luxusně, ale když přišel učitel s tím, že si mu stačil nějakým malý pošuk stěžovat, tak raději rychle zavřel a dělal, že se nic neděje.
"Možná by to chtělo otestovat hranice trpělivosti té červené a obecně celé téhle školy… Já chci domů, tohle bude ještě hodně dlouhý rok. A do toho se znova řadit někam do koleje a nosit ty jejich asexuální uniformy. Hrůza," plácla si do hlavy dívka s modrýma očima a spokojeně naložila své nohy v drahých botách na čísi zavazadlo, které se nachomýtlo. Možná vypadala jinak, možná působila trochu vřelejším dojmem, ale nijak zvláště se nelišila od svých přátel. Všichni byli vychováni jako elita, patřili k tomu nejlepšímu, co mladý kouzelnický svět mohl nabídnout, ale jejich pýcha a arogance neznala mezí, věděli, že se jim nikdo nedokáže postavit, na to neměl nikdo dostatečnou moc. Možná ano, možná kouzelné dítko Potter, ale ta pravděpodobnost byla tak malá, že si ji nepřipouštěli.
"Stejně já a ty určitě jdeme do Zmijozelu, mají dokonce i nejhezčí barvu, nějak to tu zvládneme, no ne? Chlapci tam jsou moc sexy, takový ti typický bad boyové a když se spřáhneš s nějakou spodinou, tak může být i sranda…" zlomyslný úsměv následoval tuhle pohnutku primusky, která svou pozici nějak moc vážně nebrala, mohla by být více… společenská a věnovat se srovnávání malých dětí do latě, ale nikdy to nedělala, konala dle svého vědomí a svědomí bez ohledu na to, co si říkal nějaký upejpavý lordík, kterému ještě od úst teklo mléko, nevěděli nic o životě těhle tří, spojovalo je něco více, než špatné povahové rysy a přátelství… A neschopnost vyvolat patrona.
"Ariss, to je nebezpečné… A vidina toho, že vás budu lovit od klínů nějakých pošuků, tak to ani omylem dámy, celibát na vás!" zavrčel poměrně podrážděně Viktor a vysloužil si tak jeden nechápavý pohled ze strany osoby, co pro něj znamenal více, než bylo zdrávo. Freya nehodlala v diskuzi pokračovat, stejně si každý nakonec udělá, co bude chtít. Ona se potřebovala dostat alespoň trochu z toho, co si nadrobila, nějak se vyšplhat výše, zdokonalit své umění kouzlit, nezbyl jí čas na to se motat s nějakými chlapci - nikdy ji žádný z nich natolik nezaujal, aby mu hodlala věnovat minimální pozornost, ačkoliv o její srdce se ucházel skoro každý, no srdce… také dost subjektivní.
"Takže černá hodinka jo? No dobře, děti moje, vzbuďte maminku, až se budeme blížit k té zřícenině, jasné? Máme za úkol odvést mladší ročníky do hradu tak, aby nikdo z nich nepřišel do styku s kýmkoliv z jiné školy. Jsou stále moc ovlivnitelní," pronesla dost důležitě jedna z největších představitelek moci a poté, bez toho, aby si počkala na odpověď, zavřela oči, poházela všechno, co jí překáželo v pohodlném spánku a během několika tíživých okamžiků ztichla, naprosto. Viktor se jen omluvně usmíval, tedy rty, jeho oči říkaly něco jiného, naprosto jiného. Posledních pár… no dobře, už to bylo pěkně dlouho, kdy se naposledy upřímně smál, ale nikdo teď neměl náladu na staré problémy a nevyřčená tajemství…
"Omluv mě, Viktore, skočím se podívat za našimi kamarády," mluvila s takovou nenávistí, jakou mají představitelé radikálních stran vůči svému vytyčenému nepříteli, jenže to všechno se podbarvilo jakousi nezařaditelnou emocí. Také nečekala na nějaké povolení, protože zkrátka osoby jejich postavení nic takového nepotřebovali a vylezla z obrovského kupé. Před ním se nějakému malému mudlovskému šmejdovi rozsypala hromádka bramborových placek, ale že by to někoho zajímalo… Kruvalskou uniformu neměl, zdvořile nepozdravil, proto se veškeré zbytky jídla nenávratně roztříštily na malinkaté kousíčky. Div se to malé nic nerozplakalo…
Pokračovala s tím, že cítila každý ten pohled, co do ní zabodl anglický student a nevyslyšenou prosbu z úst kohokoliv, kdo ji znal déle. Nedělala nic, výraz si pečlivě schovala, ale koutkem očí kontrolovala stavy, to, co se děje. Všichni Kruvalští děvkaři se nahrnuli k obtloustlým Angličankám a naopak, jejich lichotky se nesly jako sladká mlha, jejich štěbetání ne a ne ustat, štvalo ji to, ale dosud každý správně vychovaný človíček sklapl a sklopil pohled… Až na jednoho. Seděl až moc spokojeně na své zadnici, usmíval se ležérně všemi směry, ale oči nedal směrem dolů, vůbec neprojevil žádnou čest, žádnou úctu… A to se musí potrestat, no ne?
"Frey, miláčku, tak rád tě vidím… přidáš se ke mně do harému? Pojď, najdu ti speciální místečko…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama