Tak jsem slyšela, že nám nefungoval blog... A také jsem slyšela, že na jiné doméně se lépe pracuje. Takže prosím, Kaisu už tu nehledejte, zkuste spíše odkaz dole. Nebo pokud máte náladu, tak blog tak trochu o ničem ještě níže. Protože tady už to fungovat nejspíše nebude... Ne nejspíše, určitě nebude.

http://kaisa-fireflie.blogspot.cz/

http://lempi-lumi.blog.cz/

Černobílá - 4. kapitola

21. dubna 2013 v 20:17 | Kaisa |  Černobílá
Dějiště - vlak. Spousta nepotřebných informací a část puclíků do skládanky je připravená jen a jen pro vás, ověříme si, čeho všeho jsou kruvalští schopní a podíváme se na jinak naprosto klidnou Freyu. Moc se sice nepohneme, ale slibuji, že příště se už podíváme do školy. Snad se ti bude, Wendyses, líbit. :)


Harry nějak neustále nemohl myslet, ta vidina krásných modrých očí ho samozřejmě vzrušovala, ale to nebylo všechno, krásných dívek byla spousta, jen ona ho poutala, čímsi byla nedosažitelnou a dokonalou, všechno okolo ní mu přišlo najednou tak krásné, jako kdyby nic hezčího nikdy neviděl… A nechal si ji utéct, jako čistou vodu mezi prsty, ačkoliv si tolik přál jen se na ni dívat, nemusel by mluvit, respektive nemohl mluvit… V hrdle mu naprosto vyschlo a on jen zíral na božský obraz, z paměti ho nemohl vystrnadit, ale ani tak se mu nepovedlo obsáhnout celou dokonalost její maličkosti, žádný umělec by to nezvládl, protože nikdo z nich by neviděl to, co on. Jakousi… auru, nemohl to k ničemu přirovnat, prostě vás to zachytilo a nepustilo. Ovládala ho, udělal by pro nic cokoliv, to věděl, ale nechápal proč, nedovtípil se toho…
"Harry, Harry!" ozýval se jakýsi takřka neznámý hlas chodbou vagónu a ve chvíli, kdy vlak trochu přibrzdil, se k němu připojilo i jakési ječení, klouzání a pak pořádná rána. To už vzbudilo z letargie všechny poněkud zaskočené děti a vrhnuly se v celé své nádheře směrem, odkud to přicházelo, všichni vyděšení, co hoří, co se děje, kde je ten Voldemort. Zničil školu jednu, tak proč ne druhou? Proč nezničit Bradavice a tak svého největšího nepřítele? Muselo v tom být něco víc, možná chce jen zabít Kruvalské… Ani to vědomí nikoho neuklidnilo.
"Co se děje… Elodie?" vykoktal zběsile volaný chlapec, když si uvědomil, že to nebohé stvoření, co teď nevědělo, jestli dříve hledat brýle nebo svoje končetiny, je vlastně Mrzimorská prefektka, nějaká určitě, ale oni ti žlutí byli všichni tací malí, že se to hodně špatně určovalo. Ta se jen nasupeně podívala směrem, kudy je nejspíše odtušila a poté se se zbytkem své důstojnosti zvedla a upravila, tohle jí nevyhovovalo, protože… Nebelvírští se povyšovali nad ostatní jen kvůli tomu, že měli dva primuse. A co jako? Nikoho to nezajímalo, nikdo z nich nebyl dostatečná autorita a stejně nakonec všechno oddřeli prefekti, tak co to má znamenat? No nicméně teď jejich pomoc byla potřeba.
"Ta… ta čůza z Kruvalu… Nějaký kluk… Já nevím, spousta krve, bolest a všichni křičí, bojí se, Harry, musíš s tím něco udělat!" Mrmlala poměrně vyděšeně, nikdo z nich vůbec nechápal, o čem mluví, ale věděli, kde je ten problém, spíše kdo je jádro. Nemohlo to dopadnout dobře, když se odsouhlasilo něco bez vědomí dospělých, bude z toho problém a oni musí zachraňovat všechno, oni si prostě pokoj nedají… Ach jo.
"Jakého kluka? Je od nás?" vypálila otázku Hermiona, která žila v mylném domnění, že pokud by dívka tvrzení vyvrátila, tak nemusí vůbec nic dělat, nechtěla porušit dohodu a hlavně si připadat bezmocně, protože… Nikdo z nich nebyl normální, ale nedokázala charakterizovat, co je na nich tak zvláštní, ale věděla to. Oni byli tak trochu veliká záhada, ale přesto ten pocit z nich nebyl přímo ukázkový. Prefektka asi chvíli přemýšlela, co se dalo čekat, když se tam objevil krásný chlapec a ona je také jenom brýlatá dívka, ale nakonec zavrtěla hlavou, čímž dala do rukou všech neochotných dost silnou zbraň. Pohled Rona, Ginny a Hermiony mluvil za vše, ale Harry se rychle rozeběhl tím směrem, kam viděl odcházet toho anděla… Co měl asi růžky. Už podruhé se mu podařilo porušit zásady čisté demokracie, ale to teď neřešil, měl důležitější věci na práci.
Přilétl asi právě v čas, sotva to ubrzdil, ale stál tu, viděl tu krásku, která momentálně asi ztělesňovala bohyni pomsty, jak stojí nad sípajícím chlapcem, plival okolo sebe všude krev a sám také nevypadal nejlépe, spíše, jako kdyby utekl hrobníkovi z lopaty, což nebylo označení daleko od pravdy. Svíjel se v bolestné křeči tam a zpět, z břicha mu tryskaly prameny krve, koukala střeva a sám o sobě… Dá se zahlédnout člověk, který vypadá lépe, to každopádně. Osoba, která mu měla pomoci, postávala nad ním s naprosto fanatickým výrazem, upírala na něj oči, to poznal Harry z držení hlavy, ale jinak se celý obličej ukrýval za záplavou hnědých vlasů, těch dokonalých prstenců. Držela ruce zaťaté v pěst a všechno svalstvo bylo napnuté, jako kdyby lovila, jako kdyby byla predátor, co si vychutnává plnými doušky poslední chvilky své kořisti. Nikdo nevěděl, co dělat, všichni jen bezmocně postávali a třeštili oči na tu scenérii, nikdo si nedovolil zasáhnout, Kruvalští už tuplem ne, jejich výrazy se změnily na chladně netečné, nikdo z nich nepohnul ani brvou, nepromluvil a nadále se věnovali svému, stále oblečení v civilu.
"Nech toho!" Jekot prořízl ticho a donutil Kruvalskou prefektu zvednou zrak. Ničemu to nepomohlo, chlapec i nadále ležel na zemi jako na smrtelné posteli, košile už nasákla životodárnou tekutinou, ústa se plnila až po okraj a zabraňovala tak kyslíku přístup do plic, pokud mu nikdo nepomůže, tak zemře, to bylo jasné. Freya upřela své oči na Hermionu v děsivém gestu a na malý nepostřehnutelný okamžik tam uviděl Harry něco, co už dávno ne. Její oči nebyly její, vždyť… měla takové pomněnkové, nádherné, ale teď naprosto změnily svou strukturu, zjevil se v nich hadí obrys, tvářila se jako ta proradná zmije. A pak iluze zmizela - stejně rychle, jako se objevila.
"Co jsem udělala? Já jsem se ho ani nedotkla, to ti přítomní mile rádi dokáží, nepletu-li se…" Přejela všechny všeříkajícím pohledem, ale je pravda, že se své nevinné oběti ani nedotkla, protože… ona nemusela, nikdo jí nemohl nic dokázat, protože jejímu vyprávění by nahrával i fakt, že v rukou nedržela hůlku, stála si v mudlovském oblečení tak, jak ji pánbůh stvořil. A o síle magie, která se ovládá prsty, se nejen polemizovalo, ale i tak to zvládlo jen málo kouzelníků, tak proč by měla nějaká kruvalská ta…
"Ty to moc dobře víš, ty… ty… ty…" vrčela popuzeně primuska Bradavic a kráčela si to směrem k dívce před ní, nejspíše ji chtěla chytit pod krkem, nebo se alespoň tak tvářila, ale nepovedlo se jí to, cestu ji zarazila mohutná hrud a pár ostrých drápů zaseknutých v paži. Bolest ucukla a zasyčela na dva nově příchozí. Měli frajerské výrazy ve tvářích, jako kdyby je nemělo nic rozhodit, ale Freya věděla, že tohle je jenom a pouze maska, sálal z nich neskutečný strach, co kdo viděl. Neudělala bezpečnou věc a odpyká si to, ale teď se to nejprve nějak vyřeší, nechá se to vyšumět a rozšíří se pomluvy o tom, co všechno dokáže. Autorita zajištěna.
"V tomhle vašem vlaku se člověk ani pořádně nevyspí, aby mu tady někdo falešně neřval do ucha. Takže, nadávat neumíte a na mou drahou přítelkyni nic nemáte, pochopila, jsem-li to správně. Tak to přestaňte řešit a pomozte té… chuděře na zemi. A nikomu ani muk, je vám to jasné? Tenhle sněm rozpusťte, stejně se k výsledku neprobádáte," pronesla znuděně Ariss a upravovala si při tom svou dokonalou manikúru, všechny případné poznámky odignorovala nataženou pazourou před sebou a totálním nezájmem. Viktor pevně čapl Freyu za ramena a k veliké nevůli Harry Pottera odvlekl pryč od toho všeho mumrajzu.
Tohle bude ještě hodně zajímavé, pomyslel si, než do něj stačil někdo v návalu paniky strčit a pak se vše už odehrávalo jako zrychlený film, někdo pomohl chlapci, všech se ptali na to, kdo to byl, ale nikdo nepromluvil, cesta ubíhala a jeho milovaná škola se blížila mílovými tempy. Už si užili vzrušení dost, čas na klid se blížil a s ním i čas na novou krev do kolejí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama